Přišlo babí léto a čas vyjet na plenér. Už jsme se velmi těšili, náš Sen-Sen kruh malování, který čítá deset členů, Janu, Janu-Honzíka, Jarku, Hanku, Petra, Svatu, Věrku, Vlaďku, Zdenku a našeho trpělivého vlídného učitele Jarouška.
Doufáme, že založíme tradici, letos byl už druhý plenérový rok!
Až do letošního jara jsme netušili, že se v Podkrkonoší nachází krásné místo, Tříč, ale Zdenčin syn dobře poradil, kam se máme obrátit – do Horní Tříče, na pana Pateru, majitele Penzionu Patric / vtipné spojení Patera Tříč/. Jely jsme se podívat a hned bylo jasné, že to je to pravé pro nás, velmi neformální místo, dohodly jsme hned termín a podmínky – a už jsme se těšily na září. Velice děkujeme za dotace jednak Nadaci Charty 77 v rámci projektu SenSen a Nadaci Preciosa, kteří nás podpořily! Abychom také pomohli, malujeme seniorúm v domovech malá plátýnka – vánoční dárky pro radost.
Ale nyní do Tříče – nastěhovali jsme se za jasného dne vybaveni malířskými bloky a temperami, o zakoupení se laskavě postarala Jana-Honzík a hned jsme se přivítali s našimi báječnými děvčaty Ivou a Soňkou, které skvěle vaří a o nás pečují neuvěřitelně, moc jim děkujeme! Dobře, že jsou na světě prima lidi! Obhlídka okolí nabídla spoustu námětů, kolem naší chalupy. Stačilo také vyšplhat se /!/ po zelené strání- krásné rozhledy do všech stran. Z hřebene, kam nás dovezl náš pan domácí – strání vzhůru, cesta žádná – jsme obdivovali Krkonoše v celé jejich přívětivé kráse, pod námi Rokytnice, místo našeho loňského plenéru, na druhou stranu výhled na stráně, stromy osamělé i ve skupinách, domky rozseté ve stráních – pohled směrem k Vysokému nad Jizerou.
Slunce hřálo, opravdu pozdní léto, stačilo jen najít svůj námět pro ten den a doufat v dobrého malovacího ducha, který bude očím a ruce přát. Večer jsme uspořádaly výstavu denní tvorby, byla tu radost z krásného dne, a na drobné nedostatky upozornit , a jak je zlepšit, si vzal každý den na starost Mistr Švihla. První dny jsme se pokoušely vyjádřit dojmy z krajiny, někdo dával přednost zachycení zajímavých chalup, hezky posazených do terénu,
nebo živě namalovat staré, ale statečné stromy. Pak začalo být pro někoho příliš zeleno, ale snadno šlo najít náměty pro nejrůznější zátiší, pan domácí je velký sběratel, a tak to byla zajímavá konev, mandolína, brusle na kličku a dokonce veliká lebka, kombinace s přírodninou – prkno a na něm trůnila krásně scvrklá hruška. A to nejlepší nakonec – společné dílo: velké plátno,
na něm každému vyhrazený prostor pro osobní obrázek!
BYL TO KRÁSNÝ ČAS, MY VRÁTÍME SE ZAS !!!